Ráda se učím

Ráda se učím

Vždycky mě zajímalo, jaké to je mít opravdu skvělé vzdělání. Já jsem taková, že jsem se opravdu od malinka ráda učila. Nebylo pro mě těžké, bych se třeba už v pěti letech naučila číst. A věřte nebo ne věřte, moje maminka z toho měla opravdu velkou radost. A nejlepší na tom bylo, že já jsem se takhle učila sama od sebe. Mě k tomu nemusel nikdo nutit, protože učení pro mě byla zábava. Samozřejmě, že jsem si taky hrála s různými hračkami nebo chodila s dětmi ven. Ale jakmile jsem byla doma sama, tak mě to ihned táhlo k nějakým knihám anebo psaní. Ve svých osmi letech jsem už opravdu krásně psala. A psala jsem taky rychle.

Baví mě číst v přírodě.

Mí spolužáci byly opravdu tak dva nebo tři roky za mnou, protože já jsem byla v tomhle úplně nadprůměrná. Dokonce i paní učitelka si toho všimla a pořád mě jenom chválila. A taky jsem si řekla, že lidé, kteří jsou vzdělání, tak to mají asi v životě lehčí. Nebo vy si to nemyslíte? Co si myslíte o tom, když je člověk hodně vzdělaný? Taky jsem slyšela, že když je člověk hodně vzdělaný, tak to ostatní lidé třeba nemají rádi, že prý je třeba ten vzdělaný člověk hodně namyšlený. Myslíte si, že hodně chytrý člověk je namyšlený? Já si myslím. že není. Protože můj dědeček byl doktor.

Knihy mám ráda.

Měl tedy vysoké vzdělání a vůbec ani trochu namyšlený nebyl. A choval se jako typický dědeček. Rozmazloval nás a bral nás na výlety do lesa. Nicméně dědeček taky měl rád vzdělání a až do své smrti.  A velmi často četl knihy a moc ho to bavilo. Takže já si říkám, že v této touze po vzdělání jsem samozřejmě po mém dědovi. A co si myslíte vy o tom, že vzdělaní lidé jsou na tom lépe než ti nevzdělaní? A myslím třeba to, že kdo si najde lépe placenou práci a kdo ne.  Myslím, že i kuchař si mnohdy vydělá tak moc peněz, že i nějaký bankéř by závistivě koukal. Protože řemesla se moc cení.